Slovní druhy a ohýbání slov
Slovenština rozlišuje 6 pádů, které jsou tradičně číslovány:
- 1. pád – nominativ (N)
- 2. pád – genitiv (G)
- 3. pád – dativ (D)
- 4. pád – akuzativ (A)
- 6. pád – lokál (L)
- 7. pád – instrumentál (I)
Pátý pád vokativ se v současnosti už téměř nepoužívá. Ve funkci oslovení ho nahradil nominativ.
Ako sa máte, pán Kováč? Kde bývaš, Zuzka? Otec, kedy prídeš?
Zachovalo se a používá se pouze několik málo tvarů vokativu:
Nominativ
Nomivativ je první pád ve slovenštině. Jako základní tvar skloňovaného slova uvádíme ve slovnících vždy tvar nominativu. Odpovídá na otázku: kto? čo?
Podmět věty je většinou v nominativu.
Tá žena je pekná. Žiak píše úlohu. Slovensko leží v strednej Európe.
Nominativ používáme i při oslovení (nominativ téměř úplně nahradil dříve používaný pátý pád, vokativ).
Genitiv
Genitiv je druhý pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami:
Genitiv se používá také pro vyjádření vlastnictví:
Lenka má knihu. To je kniha Lenky. Môj otec má auto. To je auto môjho otca.
Lenka →To je dom Lenky. Peter →To je auto Petra. žiak →To je zošit žiaka. priatelia →To sú knihy priateľov. môj priateľ →To je pes môjho priateľa.
Viz též: Skloňování osobních zájmen
Dativ
Datív je třetí pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami:
Akuzativ
Akuzativ je čtvrtý pád ve slovenštině, jeden z nejčastěji používaných. Označuje přímý objekt (tedy to, co je dějem zasažené). Spojuje se např. se slovesy
Peter, čo vidíš na tejto fotografii? Je tam môj otec, moja mama a naše auto. (N)Vidím môjho otca, moju mamu a naše auto. (A)Sú tam jeho študenti, jej deti a ich knihy. (N)Vidím jeho študentov, jej deti a ich knihy. (A)Kde je moja kniha? (N)Ja mám tvoju knihu. (A)Čo robíš? Robím domácu úlohu. (A)
Lokál
Lokál je šestý pád ve slovenštině. Na lokál se ptáme otázkami:
Lokál je VŽDY spojen s předložkou. Je to předložkový pád.
Rozprávame sa o prázdninách. Kde je Zuzka? Zuzka je v škole. Na námestí sa koná koncert. Kde bývaš? Bývam v Bratislave.
Používá se také u časových výrazů:
Ráno vstávam o siedmej. O dvanástej obedujeme. Prídem po piatej hodine.
Instrumentál
Instrumentál je sedmý pád ve slovenštině. Je to pád, kterým vyjadřujeme okolností významy místa, času, nástroje, prostředku nebo příčiny. Ptáme se na něj otázkami:
Instrumentál bez předložky (
byť niečím/niekým stať sa niečím/niekým zaoberať sa niečím/niekým živiť sa niečím inšpirovať sa niečím/niekým cestovať niečím platiť niečím prekvapiť niečím zásobovať niečím pokrývať niečím dláždiť niečím zabávať niečím
Čím cestuješ do školy? Cestujem autobusom/vlakom/električkou. Môžem platiť kreditnou kartou? Po meste turisti cestujú taxíkmi. Píšeme farebnými ceruzkami. Nejedz rukami. Deti sa utierajú uterákmi. Nezaoberáme sa parciálnymi problémami. Študenti prekvapili originálnymi nápadmi. Inšpiruje sa bojovými umeniami. Bufet zásobujeme minerálkami.
Instrumentál se může spájet např. s předložkami:
S kým ideš do mesta? Idem s bratom. Karol sa stretol s priateľmi. Rozprávam sa so spolužiakmi. Dieťa sa hrá s hračkami. Rozprávame sa s priateľmi a kamarátmi pri káve. Parkujeme pred vašimi oknami. Nové obchodné centrum stavajú za záhradami. Pod nohami máme pevnú zem. Vietor zúril nad lesmi a horami. Medzi domami je krásny park.
Je třeba rozlišovat:
S kým ideš do školy? S priateľmi. =Ja a priatelia ideme do školy. -
Čím/ako ideš do školy? Autobusom. =Ja idem do školy autobusom. = pomocí autobusu
Předložka s má vokalizovaný tvar so před slovy, které začínají na s, š, z, ž (kvůli lehčí výslovnosti). Vokalizovanou předložku so vyslovujeme [zo], např.:
so svetrom [zo svetrom] so školou [zo školou] so záhradou [zo záhradou] so žiakmi [zo žiakmi]
Předložky pod, nad, pred, za, medzi mají prostorový význam. Spojují se s instrumentálem, když se jedná o určení místa (kde?). Předložky pred a medzi mají i časový význam:
Prišla som skoro, ešte pred študentkami. Medzi štvrtou a šiestou (hodinou) sme boli na večeri.