Přejít k obsahu

Slovní druhy a ohýbání slov

Slovenština rozlišuje 6 pádů, které jsou tradičně číslovány:

  • 1. pád – nominativ (N)
  • 2. pád – genitiv (G)
  • 3. pád – dativ (D)
  • 4. pád – akuzativ (A)
  • 6. pád – lokál (L)
  • 7. pád – instrumentál (I)

Pátý pád vokativ se v současnosti už téměř nepoužívá. Ve funkci oslovení ho nahradil nominativ.

  • Ako sa máte, pán Kováč?
  • Kde bývaš, Zuzka?
  • Otec, kedy prídeš?

Zachovalo se a používá se pouze několik málo tvarů vokativu:
pane, človeče, bože, majstre, šéfe, chlapče, otče, synu, bratku, priateľu, švagre, kmotre, chlape, Zuzi, babi, oci, mami.

Nominativ

Nomivativ je první pád ve slovenštině. Jako základní tvar skloňovaného slova uvádíme ve slovnících vždy tvar nominativu. Odpovídá na otázku: kto? čo?

Podmět věty je většinou v nominativu.

  • Tá žena je pekná.
  • Žiak píše úlohu.
  • Slovensko leží v strednej Európe.

Nominativ používáme i při oslovení (nominativ téměř úplně nahradil dříve používaný pátý pád, vokativ).

Genitiv

Genitiv je druhý pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: koho? čoho? Např.:

Idem z domu.
Idem od domu.
Idem do domu.

Genitiv se používá také pro vyjádření vlastnictví:

  • Lenka má knihu. To je kniha Lenky.
  • Môj otec má auto. To je auto môjho otca.
  • Lenka → To je dom Lenky.
  • Peter → To je auto Petra.
  • žiak → To je zošit žiaka.
  • priatelia → To sú knihy priateľov.
  • môj priateľ → To je pes môjho priateľa.

Viz též: Skloňování osobních zájmen

Dativ

Datív je třetí pád ve slovenštině. Ptáme se na něj otázkami: komu? čomu?

Daj bratovi knihu.
= Dej bratrovi knihu.
Toto tričko sa mi páči.
= Toto tričko se mi líbí.
Páčia sa vám tieto nohavice?
= Líbí se vám tyto kalhoty?
Zuzke sa tieto nohavice nepáčia.
= Zuzce se tyto kalhoty nelíbí.

Akuzativ

Akuzativ je čtvrtý pád ve slovenštině, jeden z nejčastěji používaných. Označuje přímý objekt (tedy to, co je dějem zasažené). Spojuje se např. se slovesy vidieť, robiť, mať….

  • Peter, čo vidíš na tejto fotografii?
  • Je tam môj otec, moja mama a naše auto. (N)
  • Vidím môjho otca, moju mamu a naše auto. (A)
  • Sú tam jeho študenti, jej deti a ich knihy. (N)
  • Vidím jeho študentov, jej deti a ich knihy. (A)
  • Kde je moja kniha? (N)
  • Ja mám tvoju knihu. (A)
  • Čo robíš? Robím domácu úlohu. (A)

Lokál

Lokál je šestý pád ve slovenštině. Na lokál se ptáme otázkami: o kom? o čom?

Lokál je VŽDY spojen s předložkou. Je to předložkový pád.

  • Rozprávame sa o prázdninách.
  • Kde je Zuzka? Zuzka je v škole.
  • Na námestí sa koná koncert.
  • Kde bývaš? Bývam v Bratislave.

Používá se také u časových výrazů:

  • Ráno vstávam o siedmej.
  • O dvanástej obedujeme.
  • Prídem po piatej hodine.

Instrumentál

Instrumentál je sedmý pád ve slovenštině. Je to pád, kterým vyjadřujeme okolností významy místa, času, nástroje, prostředku nebo příčiny. Ptáme se na něj otázkami: (s) kým? (s) čím?

Instrumentál bez předložky (kým? čím?) vyjadřuje způsob, např. způsob cestování, placení apod.

  • byť niečím/niekým
  • stať sa niečím/niekým
  • zaoberať sa niečím/niekým
  • živiť sa niečím
  • inšpirovať sa niečím/niekým
  • cestovať niečím
  • platiť niečím
  • prekvapiť niečím
  • zásobovať niečím
  • pokrývať niečím
  • dláždiť niečím
  • zabávať niečím
  • Čím cestuješ do školy?
  • Cestujem autobusom/vlakom/električkou.
  • Môžem platiť kreditnou kartou?
  • Po meste turisti cestujú taxíkmi.
  • Píšeme farebnými ceruzkami.
  • Nejedz rukami.
  • Deti sa utierajú uterákmi.
  • Nezaoberáme sa parciálnymi problémami.
  • Študenti prekvapili originálnymi nápadmi.
  • Inšpiruje sa bojovými umeniami.
  • Bufet zásobujeme minerálkami.

Instrumentál se může spájet např. s předložkami: s (so), pod, nad, pred, za, medzi

  • S kým ideš do mesta?
  • Idem s bratom.
  • Karol sa stretol s priateľmi.
  • Rozprávam sa so spolužiakmi.
  • Dieťa sa hrá s hračkami.
  • Rozprávame sa s priateľmi a kamarátmi pri káve.
  • Parkujeme pred vašimi oknami.
  • Nové obchodné centrum stavajú za záhradami.
  • Pod nohami máme pevnú zem.
  • Vietor zúril nad lesmi a horami.
  • Medzi domami je krásny park.

Je třeba rozlišovat:

  • S kým ideš do školy? S priateľmi. = Ja a priatelia ideme do školy.
  • Čím/ako ideš do školy? Autobusom. = Ja idem do školy autobusom. = pomocí autobusu

Předložka s má vokalizovaný tvar so před slovy, které začínají na s, š, z, ž (kvůli lehčí výslovnosti). Vokalizovanou předložku so vyslovujeme [zo], např.:

  • so svetrom [zo svetrom]
  • so školou [zo školou]
  • so záhradou [zo záhradou]
  • so žiakmi [zo žiakmi]

Předložky pod, nad, pred, za, medzi mají prostorový význam. Spojují se s instrumentálem, když se jedná o určení místa (kde?). Předložky pred a medzi mají i časový význam:

  • Prišla som skoro, ešte pred študentkami.
  • Medzi štvrtou a šiestou (hodinou) sme boli na večeri.
Zpět na začátek