Přejít k obsahu

Slovní druhy a ohýbání slov

Slovesa vyjadřují děj, činnost nebo stav osob, zvířat a věcí.

Dělíme je na:

Podle významu:
  1. plnovýznamová
    • činnostní (vyjadřují činnost)
      • zvratná
        česať sa, umyť sa, učiť sa
      • nezvratná
        čítať, písať, hovoriť, cestovať
    • stavová (vyjadřují stav)
      • zvratná
        tešiť sa, báť sa, cítiť sa
      • nezvratná
        rásť, ochorieť, kvitnúť
  2. neplnovýznamová (pomocná)
    chcieť, smieť, môcť, vedieť, mať (= mať povinnosť), byť (= existovať), začať, prestať, stať sa…

Činnostní slovesa dále dělíme na:

  1. předmětová
    • přechodná (tranzitivní):
      čítať (knihu), variť (polievku), kúpiť (dom)
    • nepřechodná (netranzitivní):
      rozprávať sa (s bratom), pripravovať sa (na vyučovanie)
  2. bezpředmětová
    plakať, sedieť, cestovať
Podle vidu na:
  1. dokonavá (dokonavý vid)
    napísať, prečítať, dojesť, dopiť
  2. nedokonavá (nedokonavý vid)
    písať, čítať, jesť, piť
Podle zvratnosti na:
  1. zvratná
    tešiť sa, báť sa, usmievať sa, ponáhľať sa
  2. nezvratná
    kresliť, rásť, myslieť, chodiť

Časování sloves

Slovesa mají v každé osobě v singuláru i v plurálu jinou koncovku. Existuje několik vzorů – skupiny sloves se stejnými koncovkami sdílí společné vzorové sloveso, podle kterého časujeme ostatní slovesa ze skupiny.

Ve slovenštině rozlišujeme tři časy: přítomný (píše), minulý (písal) a budoucí (bude písať).

Přítomný čas

Singulár
Infinitiv 1. osoba 2. osoba 3. osoba
brať beriem berieš berie
chudnúť chudnem chudneš chudne
chytať chytám chytáš chytá
česať česem česeš čese
hynúť hyniem hynieš hynie
kričať kričím kričíš kričí
niesť niesiem niesieš niesie
pracovať pracujem pracuješ pracuje
robiť robím robíš robí
rozumieť rozumiem rozumieš rozumie
trieť triem trieš trie
vidieť vidím vidíš vidí
žať žnem žneš žne
žuť žujem žuješ žuje
Plurál
Infinitiv 1. osoba 2. osoba 3. osoba
brať berieme beriete berú
chudnúť chudneme chudnete chudnú
chytať chytáme chytáte chytajú
česať česeme česete česú
hynúť hynieme hyniete hynú
kričať kričíme kričíte kričia
niesť niesieme niesiete niesú
pracovať pracujeme pracujete pracujú
robiť robíme robíte robia
rozumieť rozumieme rozumiete rozumejú
trieť trieme triete trú
vidieť vidíme vidíte vidia
žať žneme žnete žnú
žuť žueme žuete žuú

Užitečná slovesa:

byť
Singulár Plurál
ja som my sme
ty si vy ste
on/ona/ono je oni/ony sú
bývať
Singulár Plurál
ja bývam my bývame
ty bývaš vy bývate
on/ona/ono býva oni/ony bývajú
volať sa
Singulár Plurál
ja sa volám my sa voláme
ty sa voláš vy sa voláte
on/ona/ono sa volá oni/ony sa volajú
mať
Singulár Plurál
ja mám my máme
ty máš vy máte
on/ona/ono má oni/ony majú
hovoriť
Singulár Plurál
ja hovorím my hovoríme
ty hovoríš vy hovoríte
on/ona/ono hovorí oni/ony hovoria
mať sa
Singulár Plurál
ja sa mám my sa máme
ty sa máš vy sa máte
on/ona/ono sa má oni/ony sa majú

Tykání a vykání

Ve slovenštině rozlišujeme dvě formy oslovení:

  • tykání – ty-forma používaná mezi přáteli, známými, dětmi, v rodině, mezi studenty ve škole atd. (neformální komunikace)
  • vykání – vy-forma, zdvořilostní forma používaná v komunikaci s neznámými lidmi, dospělými, používaná žáky při oslovení učitelů, na úřadech, v obchodech atd. (formální komunikace)

Tykání - „ty“

  • Rozumieš/hovoríš po slovensky? (ty)
  • Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale ešte nie veľmi dobre. (ja)

Vykání - „vy“

  • Rozumiete/hovoríte po slovensky? (vy)
  • Áno, rozumiem/hovorím po slovensky, ale veľmi málo. (ja)
  • Prajete si ešte niečo? (vy)
  • Nie, ďakujem. (ja)

Modální slovesa

Modální slovesa vyjadřují vůli, nutnost nebo možnost uskutečnit (činit) děj. Patří k nejčastěji používaným slovesům.

chcieť
Singulár Plurál
ja chcem my chceme
ty chceš vy chcete
on / ona / ono chce oni / ony chcú
smieť
Singulár Plurál
ja smiem my smieme
ty smieš vy smiete
on / ona / ono smie oni / ony smú
môcť
Singulár Plurál
ja môžem my môžeme
ty môžeš vy môžete
on / ona / ono môže oni / ony môžu
musieť
Singulár Plurál
ja musím my musíme
ty musíš vy musíte
on / ona / ono musí oni / ony musia
mať
Singulár Plurál
ja mám my máme
ty máš vy máte
on / ona / ono má oni / ony majú
vedieť
Singulár Plurál
ja viem my vieme
ty vieš vy viete
on / ona / ono vie oni / ony vedia

Modální sloveso smieť

Smieme ísť von?
= Smím jít ven?
Smiem vám ponúknuť kávu?
= Smím vám nabídnout kávu?
Smiem sa hrať s ostatnými?
= Smím si hrát s ostatními?

Sloveso smieť se často používá místo rozkazovacího způsobu ((ne)smieť + infinitiv plnovýznamového slovesa):

Nechoď tak ďaleko! Nesmieš chodiť tak ďaleko!
= Nechoď tak daleko! – Nesmíš chodit tak daleko!
Nerob neporiadok! Nesmieš robiť neporiadok!
= Nedělej nepořádek! – Nesmíš dělat nepořádek!
Nenič hračky! Nesmieš ničiť hračky!
= Nenič hračky! – Nesmíš ničit hračky!

Modální sloveso mať (ve významu "mít povinnost")

Modální sloveso mať (=mít povinnost) časujeme stejně jako plnovýznamové sloveso mať.

Čo mám robiť?
= Co mám dělat?
Dnes máš upratovať ty.
= Dnes máš uklízet ty.

Často se používá v podmiňovacím způsobu:

Mal by si jesť veľa ovocia a zeleniny.
= Měl bys jíst hodně ovoce a zeleniny.
Mali by sme už ísť.
= Měli bychom už jít.
Čo by som mal urobiť?
= Co bych měl udělat?
Mal by si dlhšie spať.
= Měl bys déle spát.
Mali by ste sa učiť.
= Měli byste se učit.
Mal by si sa sústrediť.
= Měl by ses soustředit.

Modální sloveso mať (ve významu "mít povinnost")

Modální sloveso mať (=mít povinnost) časujeme stejně jako plnovýznamové sloveso mať.

Čo mám robiť?
= Co mám dělat?
Dnes máš upratovať ty.
= Dnes máš uklízet ty.

Často se používá v podmiňovacím způsobu:

Mal by si jesť veľa ovocia a zeleniny.
= Měl bys jíst hodně ovoce a zeleniny.
Mali by sme už ísť.
= Měli bychom už jít.
Čo by som mal urobiť?
= Co bych měl udělat?
Mal by si dlhšie spať.
= Měl bys déle spát.
Mali by ste sa učiť.
= Měli byste se učit.
Mal by si sa sústrediť.
= Měl by ses soustředit.

Minulý čas

Minulý čas sloves tvoříme z infinitivu. Odtrhneme koncovku -ť a přidáme -l.

písať → on písal
čítať → on čítal
brať → on bral
robiť → on robil
vidieť → on videl ?
rozumieť → on rozumel ?
niesť → on niesol ?
Singulár Plurál
ON muž písal ONI muži písali
ONA žena písala ONY ženy písali, deti písali
ONO dieťa písalo

V první a druhé osobě přidáváme k tomuto tvaru ještě tvar slovesa byť:

Singulár Plurál
JA (ja) som písal/písala MY (my) sme písali
TY (ty) si písal/písala VY (vy) ste písali
ON (muž) písal ONI (muži) písali
ONA (žena) písala ONY (ženy) písali, (deti) písali
ONO (dieťa) písalo

Pro sloveso byť:

Singulár Plurál
JA (ja) som bol/bola MY (my) sme boli
TY (ty) si bol/bola VY (vy) ste boli
ON (muž) bol ONI (muži) boli
ONA (žena) bola ONY (ženy) boli, (deti) boli
ONO (dieťa) bolo

Negace:

Singulár Plurál
JA (ja) som nebol/nebola MY (my) sme neboli
TY (ty) si nebol/nebola VY (vy) ste neboli
ON (muž) nebol ONI (muži) neboli
ONA (žena) nebola ONY (ženy) neboli, (deti) neboli
ONO (dieťa) nebolo

Budoucí čas

Pro sloveso byť:

ja budem my budeme
ty budeš vy budete
on/ona/ono bude oni/ony budú

Negace: (nebyť)

ja nebudem my nebudeme
ty nebudeš vy nebudete
on/ona/ono nebude oni/ony nebudú

Budoucí čas nedokonavých sloves

Budoucí čas těchto sloves se tvoří velmi jednoduše:

budoucí čas slovesa byť + infinitiv nebyť + infinitiv
budem písať nebudem písať
budem robiť nebudem robiť
budem sa kúpať nebudem sa kúpať
budem jesť nebudem jesť

POZOR! Sloveso ísť (ja idem, ty ideš…) je nedokonavé. Budoucí čas slovesa ísť je však ja pôjdem, ty pôjdeš, my pôjdeme atd.; jeho negace: nejsť (ja nejdem, ty nejdeš…) – budoucí čas: ja nepôjdem, ty nepôjdeš atd.

Budoucí čas dokonavých sloves

Dokonavá slovesa už sama o sobě vyjadřují budoucí čas. Proto pro ně neexistuje tvar přítomného času.

  • ja robím (nedokonavé)
  • ja urobím (dokonavé) – budoucí čas (ačkoli nepoužíváme budu, budeš...)
Nedokonavé sloveso (infinitiv) Přítomný čas Budoucí čas
jesť ja jem ja budem jesť
piť ja pijem ja budem piť
čítať ja čítam ja budem čítať
platiť ja platím ja budem platiť
Dokonavé sloveso (infinitiv) Přítomný čas Budoucí čas
dojesť - ja dojem
dopiť - ja dopijem
prečítať - ja prečítam
zaplatiť - ja zaplatím

Imperativ

Imperativ (rozkazovací způsob) se tvoří z třetí osoby plurálu.

Infinitiv Přítomný čas Tykání (ty) Vykání (vy) 1. osoba pl. (my)
čítať oni/ony čítajú (ty) čítaj! (vy) čítajte! (my) čítajme!
hovoriť oni/ony hovoria (ty) hovor! (vy) hovorte! (my) hovorme!
hrať oni hrajú (ty) hraj! (vy) hrajte! (my) hrajme!
uspávať oni uspávajú uspávaj! uspávajte! uspávajme!
stavať oni stavajú stavaj! stavajte! stavajme!
skákať oni skáču skáč! skáčte! skáčme!
skladať oni skladajú skladaj! skladajte! skladajme!

Imperativ pro sloveso být:

ty buď!
= ty buď
my buďme!
= my buďme
vy buďte!
= vy buďte

Např.:

Infinitiv Tykání (ty) Vykání (vy) 1. osoba pl. (my)
otvoriť ústa otvor ústa! otvorte ústa! otvorme ústa!
zhlboka dýchať zhlboka dýchaj! zhlboka dýchajte! zhlboka dýchajme!
piť čaj pi čaj! pite čaj! pime čaj!
jesť vitamíny jedz vitamíny! jedzte vitamíny! jedzme vitamíny!
užívať lieky užívaj lieky! užívajte lieky! užívajme lieky!
prísť na kontrolu príď na kontrolu! príďte na kontrolu! príďme na kontrolu!

Podmiňovací způsob

Vyjadřujeme jím podmínku, za jejíhož splnění se děj koná nebo by se mohl konat. Tvoříme ho velmi jednoduše – k tvaru minulého času slovesa přidáme částici by:

Přítomný čas Minulý čas Podmiňovací způsob
Píšem list.
(Píšu dopis.)
 Písal som list.
(Psal jsem dopis.)
 Písal by som list.
(Psal bych dopis.)
Mám čas.
(Mám čas.)
 Mal som čas.
(Měl jsem čas.)
 Mal by som čas.
(Měl bych čas.)

Nejčastěji se používá v souvětí s podřadicí spojkou keby:

Písal by som list, keby som mal čas.
= Psal bych dopis, kdybych měl čas.
Keby som chcel, išiel by som do kina.
= Kdybych chtěl, šel bych do kina.

Pozor:

  • Písal by som list, keby by som mal čas.
  • Keby by som chcel, išiel by som do kina.

Za spojkou keby následuje už jen tvar minulého času.

Činné příčestí

  • Chlapec píše vetu.
  • (práve teraz) píšuci chlapec
    (právě teď) píšící chlapec

Činné příčestí se tvoří od 3. osoby plurálu – oni/ony píšu – přidáním přípony -ci/ca/ce – píšuci. Má tvar adjektiva, skloňujeme ho podle vzoru cudzí.

Infinitiv Přítomný čas Činné příčestí
čítať oni čítajú čítajúci žiak → žiak, ktorý práve číta
čtoucí žák
tancovať oni tancujú tancujúce deti → deti, ktoré práve tancujú
tančící děti
robiť oni robia robiaci muž → muž, ktorý práve robí
pracující muž
nevidieť oni nevidia nevidiaci človek → človek, ktorý nevidí, je slepý
nevidomý člověk
Singulár Plurál
ON ten spievajúci muž ONI tí spievajúci muži
ONA tá spievajúca žena ONY tie spievajúce ženy, tie spievajúce deti
ONO to spievajúce dieťa

Trpné příčestí

  • Chlapec píše vetu.
  • (práve teraz) písaná veta
    (právě teď) psaná věta

Příčestí trpné tvoříme tak, že od infinitivu písať odtrhneme koncovku -ť a přidáme -ný (u některých sloves -ený,-tý) – písaný.

písať → písaný písaná veta
čítať → čítaný čítaná kniha
volať → volaný volané číslo
robiť → robený robená práca
kúpiť → kúpený kúpené mlieko
kresliť → kreslený kreslený obrázok
ukryť → ukrytý ukryté deti
umyť → umytý umyté jablko
zaľúbiť sa → zaľúbený zaľúbený Tomáš

Všechna příčestí trpná se skloňují jako adjektiva podle vzoru pekný.

Singulár Plurál
ON ten zaľúbený muž ONI tí zaľúbení muži
ONA tá čítaná kniha ONY tie čítané knihy, tie volané čísla
ONO to volané číslo

Tranzitivní a netranzitivní slovesa

Předmětová slovesa, která vyjadřují činnost, dělíme na:

  1. Přechodná (tranzitivní) – to jsou slovesa, která mají přímý předmět (předmět v bezpředložkovém akuzativu).
    • Žiak píše úlohu.
    • Eva číta knihu.
    • Nemám čas.
    • Vidím moju sestru.
    • Poznáš ju?
  2. Nepřechodná (netranzitivní) – to jsou slovesa, která nemají přímý předmět (předmět v bezpredložkovém akuzativu), ale mají předmět v akuzativu s předložkou nebo předmět v ostatních pádech.
    • Rozprávame sa o prázdninách.
    • Žiak sa pripravuje na vyučovanie.

Dokonavá a nedokonavá slovesa

Většina slovenských sloves může mít dvě podoby: dokonavou (děj je již ukončen) a nedokonavou (děj stále probíhá, není ukončen). Např.:

umyť sa (dokonavé) umývať sa (nedokonavé)
učesať sa (dokonavé) česať sa (nedokonavé)
obliecť sa (dokonavé) obliekať sa (nedokonavé)

Nedokonavá – nevíme, zda děj, který taková slovesa vyjadřují, už skončil, nebo stále trvá, příp. zda se zopakuje.

Jano čítal knihu. Nevíme, zda už přečetl celou knihu, nebo zda ji bude ještě číst.
Jano jedol halušky. Nevíme, zda už dojedl, nebo bude ještě jíst.
Jano písal list. Nevíme, zda je dopis už hotový, nebo zda Jano bude ještě psát.

Dokonavá – děj, který vyjadřují, je již ukončen. Většinou je tvoříme pomocí předpon.

Jano prečítal knihu. Přečetl knihu celou, děj je již ukončen.
Jano dojedol halušky. Dojedol – už nebude jíst, halušky jsou už všechny snědené.
Jano napísal list. Napísal – už nebude psát, dopis je napsán, hotový.
  • čítať → dočítať
  • jesť → dojesť
  • písať → dopísať, napísať
  • …

Příklady:

nedokonavé dokonavé
obliekať sa obliecť sa
vyzliekať sa vyzliecť sa
obúvať sa obuť sa
vyzúvať sa vyzuť sa
písať napísať
pýtať sa opýtať sa
jesť dojesť
raňajkovať doraňajkovať
učiť sa naučiť sa
robiť urobiť
hľadať nájsť
brať vziať
zarábať zarobiť
platiť zaplatiť
čítať prečítať
kupovať kúpiť
predávať predať
dávať dať
študovať vyštudovať
klásť položiť
vstávať vstať
upratovať upratať
uspávať uspať

Pozn.: Nemusíte se nutně učit tvary všech těchto sloves. Vyberte si ty, které potřebujete a s nimiž se setkáváte nejčastěji. K ostatním slovesům snadno najdete dokonavý/nedokonavý tvar ve slovníku.

Rozdíl mezi ísť a chodiť

  • ísť - jedenkrát
  • chodiť - vícekrát, opakovaně, pravidelně, často
Kde je Jano? Išiel do školy. nyní, jedenkrát
Na akú školu chodí Jano? Chodí na strednú školu. jakou školu navštěvuje, na jaké škole se vzdělává
  • Chodíte často na Slovensko? Nie, teraz ideme prvýkrát.
  • Ako často chodíš do zahraničia?
  • Chodíš stále na tú istú školu?
  • Kam ideš? Idem do kina. Chceš ísť so mnou?
  • Chodíte radi na koncerty?

Budoucí čas těchto dvou sloves tvoříme odlišně.

Ja idem zajtra do školy.
= Já jdu zítra do školy.
Ja pôjdem zajtra do školy.
= Já půjdu zítra do školy.
Ja chodím na strednú školu.
= Já chodím na střední školu.
Ja budem chodiť na strednú školu.
= Já budu chodit na střední školu.

Zajímavost:

Chceš ísť so mnou?
= Chceš jít se mnou?
Chceš so mnou chodiť?
= Chceš se mnou chodit?

Pozor tedy na rozdíl mezi těmito slovesy.

Zpět na začátek