Zájmena nahrazují substantiva, adjektiva, číslovky nebo příslovce. Předměty přímo nepojmenovávají, pouze na ně odkazují.
- Žiak píše úlohu. → On píše úlohu.
- Rád čítam zaujímavé knihy. → Rád čítam také knihy.
Zájmena dělíme na:
-
Osobní:
- a) základní:
ja, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony
- b) přivlastňovací:
môj, tvoj, jeho, jej, náš, váš, ich
-
Zvratná:
- a) základní:
seba / sa (v D sebe / si)
- b) přivlastňovací:
svoj
-
Ukazovací:
ten, tá, to, tí, tie, tento, táto, toto, títo, tieto, onen, oné…
-
Tázací:
kto? čo? aký? ktorý? kde? kedy? prečo? ako? koľký?
-
Vztažná (v podřadicích souvětích):
kto, čo, aký, ktorý, kde, kedy, prečo, ako, koľký…
-
Neurčitá:
niečo, dakto, bárskoľko, všeličo, ktosi, kdekoľvek…
-
Vymezovací:
ten istý, taký istý, iný, každý, všetci, nikto, nijaký, sám, samý
Skloňování zájmen
Skloňování osobních zájmen
U zájmen ja, ty, on a ono rozlišujeme dlouhý (mňa, teba, jeho…) a krátký tvar (ma, ťa, ho…). Krátký tvar nikdy nestojí na začátku věty.
- Vidím ťa. Ťa vidím.
- Vidím teba. Teba vidím.
a) základní
Singulár
| N |
ja |
ty |
on |
ona |
ono |
| G |
mňa / ma |
teba / ťa |
jeho / neho / -ňho / -ň |
jej / nej |
jeho / neho / -ň |
| D |
mne / mi |
tebe / ti |
jemu / nemu / mu |
jej / nej |
jemu / nemu / mu |
| A |
mňa / ma |
teba / ťa |
jeho / neho / ho / -ňho / -ň |
ju / ňu |
jeho / ho / -ň |
| L |
(o) mne |
(o) tebe |
(o) ňom |
(o) nej |
(o) ňom |
| I |
mnou |
tebou |
ním |
ňou |
ním |
Plurál
| N |
my |
vy |
oni |
ony |
| G |
nás |
vás |
ich / nich |
ich / nich |
| D |
nám |
vám |
im / nim |
im / nim |
| A |
nás |
vás |
ich / nich |
ich / ne |
| L |
(o) nás |
(o) vás |
(o) nich |
(o) nich |
| I |
nami |
vami |
nimi |
nimi |
Pozn.: Tvary neho, nemu, nej, ňu, nim, ne atd. používáme pouze ve spojení s předložkami.
- Čakám na neho.
- Idem k nemu.
- Bez nich je smutný.
b) přivlastňovací
Singulár
|
Mužský rod |
Ženský rod |
Střední rod |
| N |
môj |
moja |
mojie |
| G |
môjho |
mojej |
môjho |
| D |
môjmu |
mojej |
môjmu |
| A |
môjho? /
môj? |
moju |
moje |
| L |
mojom |
mojej |
mojom |
| I |
mojím |
mojou |
mojím |
Plurál
|
Mužský rod (životná) |
Ostatní |
| N |
moji |
moje |
| G |
mojich |
mojich |
| D |
mojim |
mojim |
| A |
mojich |
moje |
| L |
mojich |
mojich |
| I |
mojimi |
mojimi |
Pozn.: Stejně skloňujeme i zájmena tvoj, náš, váš a svoj.
Na přivlastňovací zájmena se ptáme tázacími zájmeny čí, čia, čie; podle toho, jakého gramatického rodu je příslušné substantivum.
- Čí je to pes? To je môj pes.
- Čia je to kniha? To je tvoja kniha.
- Čie je to auto? To je naše auto.
- Čí sú to rodičia? To sú moji rodičia.
- Čie sú to knihy? To sú moje knihy.
- Čie sú to autá? To sú moje autá.
Singulár
|
Mužský rod čí |
Ženský rod čia |
Střední rod čie |
| JA |
môj dom |
moja mama |
moje dieťa |
| TY |
tvoj dom |
tvoja mama |
tvoje dieťa |
| MY |
náš dom |
naša mama |
naše dieťa |
| VY |
váš dom |
vaša mama |
vaše dieťa |
| ON, ONO |
jeho dom |
mama |
dieťa |
| ONA |
jej dom |
mama |
dieťa |
| ONI, ONY |
ich dom |
mama |
dieťa |
Plurál
|
Mužský rod (životná)
čí |
Ostatní čie |
| JA |
moji rodičia |
moje deti |
| TY |
tvoji rodičia |
tvoje deti |
| MY |
naši rodičia |
naše deti |
| VY |
vaši rodičia |
vaše deti |
| ON, ONO |
rodičia |
deti |
| ONA |
rodičia |
deti |
| ONI, ONY |
rodičia |
deti |
Přivlastňovací zájmena pro první (ja, → môj; my → náš) a druhou osobu (ty → tvoj; vy → váš) se skloňují podle příslušného substantiva.
- tvoja malá sestra
- tvoju malú sestru
- o tvojej malej sestre
- …
Přivlastňovací zájmena pro třetí osobu (on, → jeho; ona → jej; ono → jeho; oni → ich; ony → ich) jsou nesklonná! Ve všech rodech, číslech a pádech zůstávají stejná.
- jeho dom, jeho domu, jeho domy…
- jej mačka, jej mačky, jej mačke…
- ich auto, ich auta, ich autá…
Skloňování zvratných zájmen
a) základní
| N |
- |
| G |
seba |
| D |
sebe/si |
| A |
seba/sa |
| L |
(o) sebe |
| I |
sebou |
Zvratné zájmeno se může vyskytovat i u těch sloves, u kterých se v českém jazyce nevyskytuje, a naopak:
Při časování se zvratné zájmeno nemění!
- Ako sa voláš?
- Volám sa Kristína.
- Oni sa volajú Karl a Tom.
b) přivlastňovací
Singulár
|
Mužský rod |
Ženský rod |
Střední rod |
| N |
svoj |
svoja |
svoje |
| G |
svojho |
svojej |
svojho |
| D |
svojmu |
svojej |
svojmu |
| A |
svojho? /
svoj? |
svoju |
svoje |
| L |
svojom |
svojej |
svojom |
| I |
svojím |
svojou |
svojím |
Plurál
|
Mužský rod (životná) |
Ostatní |
| N |
svoji |
svoje |
| G |
svojich |
svojich |
| D |
svojim |
svojim |
| A |
svojich |
svoje |
| L |
svojich |
svojich |
| I |
svojimi |
svojimi |
Kdy používáme přivlastňovací zájmeno svoj?
Jano mi požičal knihu. Čiu knihu? Svoju knihu. → Jano mi požičal svoju knihu.
Pozor: Nemůžeme říct: Svoja kniha je zaujímavá. – věta nedává smysl.
On mi požičal svoju knihu.
Peter mi požičal (Petrovu) knihu.
On mi požičal svoju knihu.
Jano mi požičal (Janovu) knihu.
On mi požičal jeho knihu.
Peter mi požičal Janovu knihu.
On mi požičal jeho knihu.
Jano mi požičal Petrovu knihu.
Ona mi požičala svoju knihu.
Martina mi požičala (Martininu) knihu.
Ona mi požičala svoju knihu.
Lucia mi požičala (Luciinu) knihu.
Ona mi požičala jej knihu.
Martina mi požičala Luciinu knihu.
Ona mi požičala jej knihu.
Lucia mi požičala Martininu knihu.
Další příklady:
- Rodičia dali svoje deti do materskej školy.
- Trénujte svoju pamäť!
- Svoj mozog musíme cvičiť.
- Deti ľúbia svojich rodičov.
Skloňování ukazovacích zájmen
Singulár
| N |
ten |
tá |
to |
| G |
toho |
tej |
toho |
| D |
tomu |
tej |
tomu |
| A |
toho /
ten? |
tú |
to |
| L (o) |
tom |
tej |
tom |
| I |
tým |
tou |
tým |
Plurál
| N |
tí |
tie |
| G |
tých |
tých |
| D |
tým |
tým |
| A |
tých |
tie |
| L (o) |
tých |
tých |
| I |
tými |
tými |
Skloňování tázacích zájmen
Singulár
| N |
aký? |
aká? |
aké? |
| G |
akého? |
akej? |
akého? |
| D |
akému? |
akej? |
akému? |
| A |
akého? /
aký?? |
akú? |
aké? |
| L (o) |
akom? |
akej? |
akom? |
| I |
akým? |
akou? |
akým? |
Plurál
| N |
akí? |
aké? |
| G |
akých? |
akých? |
| D |
akým? |
akým? |
| A |
akých? |
aké? |
| L (o) |
akých? |
akých? |
| I |
akými? |
akými? |
Singulár
| N |
čí? |
čia? |
čie? |
| G |
čieho? |
čej? |
čieho? |
| D |
čiemu? |
čej? |
čiemu? |
| A |
čieho? /
čí?? |
čiu? |
čie? |
| L (o) |
čom? |
čej? |
čom? |
| I |
čím? |
čou? |
čím? |
Plurál
| N |
čí? |
čie? |
| G |
čích? |
čích? |
| D |
čím? |
čím? |
| A |
čích? |
čie? |
| L (o) |
čích? |
čích? |
| I |
čími? |
čími? |
Skloňování tázacích zájmen kto, čo (pádové otázky)
| N |
kto? |
čo? |
| G |
koho? |
čoho? |
| D |
komu? |
čomu? |
| A |
koho? |
čo? |
| L (o) |
kom? |
čom? |
| I |
kým? |
čím? |
Rozdíl mezi aký - ktorý
-
Do akého obchodu? -
ptáme se na vlastnosti předmětu. Například:
Do malého obchodu, do veľkého obchodu, do nového obchodu…
-
Do ktorého obchodu? -
ptáme se na konkrétní předmět. Například:
Do tohto obchodu, do toho nového obchodu na Dlhej ulici…
- Aké tričko sa ti páči? - biele, červené, dlhé, krátke, moderné…
- Ktoré tričko sa ti páči? - tamto, toto biele, to červené…
Rozdíl mezi radi - rady
Chcete ísť s nami?
| Veľmi radi! |
muži nebo muži + ženy, děti |
mužský rod, životný |
| Veľmi rady! |
jen ženy, příp. děti |
všechny ostatní rody |
| Oni sú radi. |
muži nebo muži + ženy, děti |
mužský rod, životný |
| Ony sú rady. |
jen ženy, příp. děti |
všechny ostatní rody |
Když je ve skupině třeba i jen jeden muž, chlapec (substantivum musí být mužského rodu), musíme používat oni (radi).
