O Slovensku

Slovenský folklor

Slovensko je hrdé na svůj bohatý folklor a zvykosloví. Každá oblast, město nebo obec má svůj vlastní charakter a svůj vlastní folklor – kroje, hudbu, písně, architekturu, zvyky, tradice, tance a nářečí. Folklorní zvyky jednotlivých regionů se prezentují na folklorních festivalech na mnohých místech Slovenska.

Největší festivaly na Slovensku se konají ve Východné, na Myjavě a v Detvě a všechny tyto tři festivaly jsou organizovány pod hlavičkou C.I.O.F.F. (největší celosvětová folkloristická organizace). Ostatní festivaly mají spíše regionální charakter, ale často svou kvalitou nezaostávají za těmito třemi. Obecně lze říci, že mezi festivaly existují dost výrazné rozdíly a každý má svou vlastní, typickou atmosféru a kouzlo. Na nejlepších festivalech žije festivalem celá obec, město, dokonce celá oblast a folklor cítíte na každém kroku.

Přečtěte si více o největším folklorním festivalu ve Východné.

Zvyky a tradice

Lidové zvyky a tradice odedávna ovlivňovaly život našich předků. Příčinou jejich vzniku býval strach z neznáma, neschopnost vysvětlit přírodní jevy, jakož i snaha zajistit si štěstí, zdraví či krásu. V důsledku toho se objevilo množství pověr, mýtů a legend. Nejvíce zvyků bylo spojeno s narozením a úmrtím člověka.

Protože naši předkové žili v úzkém spojení s přírodou, zvyky a tradice slovenského lidu se váží zejména na přírodní cyklus (především ty z předkřesťanských dob), s příchodem křesťanství se objevují i ​​křesťanské svátky a obyčeje. Zvyky a tradice měly vždy regionální charakter, tj. vázaly se na určitý region Slovenska. Dokonce můžeme říci, že co vesnice, to jiné zvyky.

Mnoho zvyků se zachovalo až dodnes. Např. {b}vynášení Morany{/b} (v podobě slaměné figuríny oblečené do ženských šatů) má symbolizovat konec zimy a příchod jara. Mladé dívky odnesou Moranu k potoku, na břehu ji svléknou, zapálí a hodí do potoka.

6. ledna chodí chlapci převlečení za tři krále po domech, zpívají koledy a předvádějí tříkrálovou hru, zobrazující návštěvu tří králů po narození Ježíše v Betlémě (tzv. chození s hvězdou). **Na Tři krále** končí vánoční svátky (školákům vánoční prázdniny) a začíná masopust.

**Masopust** byl odjakživa obdobím zábavy a hodování. Jeho vrcholem je masopustní zábava s maskami, které představují různá zvířata. Ukončením masopustu je „pochovávání basy“, při kterém se paroduje skutečný pohřeb. Po masopustu křesťané dodržují čtyřicetidenní období velikonočního půstu (jednoduchá strava, nekonají se zábavy apod.).

Nejvýznamnějším křesťanským svátkem roku jsou **Velikonoce**. Velikonoční zvyky v jednotlivých regionech se navzájem liší. Protože Velikonoce se v minulosti časově překrývaly s pohanskými oslavami konce zimy a příchodu jara, jsou dnes lidové tradice směsí jak křesťanských zvyků, tak zvyků z předkřesťanského období. Termín je pohyblivý, Velikonoce se slaví první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti.

Ke každému dni velikonočního týdne se váží zvláštní zvyky. Např. na Zelený čtvrtek se doporučovalo brzy vstát a umýt se rosou. Pak měl být člověk po celý rok zdravý. Na Velký pátek lidé nesmějí pracovat v zahradě (nesmí se nic dělat s hlínou, se zemí) a v rámci půstu křesťané nesmějí jíst maso a masné výrobky. Na Bílou sobotu se až do půlnoci nekonají mše, na Velikonoční neděli se v kostelech posvěcuje jídlo a je po dlouhé době opět dovoleno jíst maso. Dívky malují velikonoční vajíčka (tzv. kraslice), aby je mohly v pondělí darovat mládencům. S pondělím se obecně spojuje "šibačka" a "polievačka" – chlapci chodí po domech, polévají děvčata vodou a mrskají pomlázkou z vrbového proutí. Od dívek dostanou malované kraslice a barevnou stužku na pomlázku. S pomlázkou chodívají i malé děti (chlapci i dívky), které za vymrskání dostávají sladkosti, zejména čokoládová vajíčka a zajíčky. Musí však zarecitovat nějakou velikonoční říkanku, např.:

Květen (slovensky: máj) se často označuje za měsíc lásky. V tomto období měl z rostlin největší význam strom, označovaný v tuto dobu jako „máj“. Tento „máj“ byl obvykle smrk zbavený kůry, jehož vrcholek mládenci ozdobili barevnými stuhami. **Na prvního máje** (tj. května) lidé dodnes „staví máje“, obvykle na náměstí nebo uprostřed vesnice. V minulosti stavěli máje mládenci tomu děvčeti, o které se ucházeli, příp. mládenci společně postavili máj na počest všech dívek ve vesnici.

V letním období měly mnohé zvyky chránit lidi před zlými silami. Během **svatojánské noci** (z 23. na 24. června) se dodnes nad vesnicemi pálí velké vatry, které se za zpěvu a tance přeskakují.

2. listopadu navštěvují lidé hřbitovy, aby si připomněli své blízké zesnulé. Na hroby se kladou věnce a za duše zemřelých se zapalují svíčky. Tento den je v kalendáři označen jako **Památka zesnulých** (nazývaná také Dušičky).

Šestého prosince (**svátku sv. Mikuláše**) se nemohou dočkat zejména děti. V tento den chodívá svatý Mikuláš s čertem po domácnostech a rozdává sladkosti, příp. hračky dětem, které byly poslušné. Sladkosti se vkládají do vysoké boty, kterou si děti večer před spaním nachystají. Neposlušným dětem Mikuláš přinese cibuli nebo uhlí.

13. prosinec je **svátek Lucie**, která byla podle lidových pověr čarodějnicí. Lidé věřili, že v tento den mohou čarodějnice i spatřit. Se svátkem Lucie se spojují zejména milostné věštby. Dívky na dvanáct papírků napsaly různá mužská jména, třináctý nechaly prázdný a všechny složily. Každý následující den jeden z nich spálily. Ráno na Štědrý den spálily předposlední, večer otevřely poslední lístek. Jméno na něm mělo být jménem muže, za kterého se dívka vdá. Pokud byl lístek prázdný, dívka se příští rok ještě vdát neměla.

Množství zvyků je u nás spojených **s vánočními svátky**. Přestože jde o křesťanský svátek, Vánoce slaví nejen křesťané, ale téměř každá rodina. Největší radost z Vánoc mají děti, které se na ně těší celý rok. Lidé už dlouho před svátky uklízejí, pečou perníky a zdobí své domácnosti. Nesmí chybět vánoční stromeček vyzdobený sladkostmi, na nějž se těší zejména děti. Na večeři se jako první podává vánoční oplatka – oplatka s medem a ořechy, příp. česnekem, aby byli lidé po celý rok zdraví. Vezme se jablko a rozkrojí se napříč – když jadérka po rozkrojení vytvářejí pravidelnou pěticípou hvězdu, znamená to zdraví. Menu se liší podle jednotlivých regionů, nejčastěji se podává zelňačka (slovensky: kapustnica) nebo hrachová polévka a ryba s bramborovým salátem. Po večeři si rodina rozbalí dárky pod stromečkem, zpívají se koledy nebo se sledují vánoční pohádky v televizi.

Na Vánoce se také dává rybí šupina pod talíř (pro štěstí) a leje se olovo – roztavené olovo se nalije do misky se studenou vodou a z různě tvarovaných odlitků se hádá osud. Zachovalo se i pouštění svíček – lodiček vyrobených z ořechové skořápky, do kterých se vloží malá zapálená svíčka. Každý si svou loďku zhotoví sám. Položíme otázku, na kterou bychom se chtěli dozvědět odpověď (např. o zaměstnání, zdraví, vztazích...), loďka se pustí na vodu a sleduje se její osud.

Vánoce a příchod nového roku daly vzniknout množství různých koled a vinšovaček, např.:

Poslední den v roce, 31. prosinec (svátek má **Silvestr**), je zasvěcen památce papeže Silvestra I., o jehož životě víme jen velmi málo. Noci z 31. prosince na 1. ledna se v minulosti připisovala magická moc – právě během této noci mohly zlé síly nejvíce ublížit. Lidé je zaháněli práskáním bičem, hlasitým troubením apod. Dnes místo toho zapalujeme ohňostroje a o půlnoci se slaví příchod nového roku přípitkem.

Státní svátky a dny pracovního klidu

Chráněná zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality v EU

Slovensko má v databázi označení původu a zeměpisných označení v EU zaregistrováno několik původních potravin (přičemž další na svůj zápis ještě čekají). Chráněné označení původu má Paprika Žitava (2014); chráněná zeměpisná označení mají Skalický trdelník (2007, dutý sladký koláč), Slovenská brynza (2008, typické slovenské jídlo z tohoto ovčího sýru jsou brynzové halušky, viz recept níže), Slovenská parenica a Slovenský oštiepok (2008, druhy sýrů), taktéž Tekovský salámový sýr (2011), Zázrivský korbáčik (2011), Oravský korbáčik (2011), Zázrivské vojky (2014) a Klenovecký syrec (2015). Jako Zaručená tradiční specialita jsou zaregistrovány Ovčí salašnický uzený sýr (2010) a Ovčí salašnický hrudkový sýr (2010), Lovecká saláma (2011), Liptovská saláma (2011), Špekáčky (2011), Spišské párky (2011) a Bratislavský rožok (2012)..

Recept na brynzové halušky se slaninou

Očištěné syrové brambory umýt a nastrouhat. Přidat vajíčka, hladkou a polohrubou mouku, sůl, mleté černé koření a zamíchat. Těsto v malých kouscích (lžičkou nebo přes sítko s většími otvory) házet do osolené vařící vody. Uvařené halušky, které vystoupí na povrch, vybrat a smíchat s brynzou (v některých oblastech se brynza předem smíchá s trochou zakysané smetany). Slaninu nakrájet na kousky a opéct na pánvi. Při podávání brynzové halušky na povrchu posypat teplou opečenou slaninou a pokapat trochou tuku.

Video-recept na brynzové halušky najdete např. zde.

Evropské hlavní město kultury

Košice, metropole východního Slovenska, byli spolu s jihofrancouzským přístavním městem Marseille v roce 2013 evropskou kulturní metropolí. Tento titul se uděluje každoročně od roku 1985 s cílem propagovat rozmanitost a kulturní odlišnost evropských regionů a zemí. Prvním evropským hlavním městem kultury se staly Atény, dalšími byly např. Berlín (1988), Glasgow (1990), Výmar (1999), Krakov (2000), Liverpool (2008), Vilnius (2009), Essen (2010).